Štítek: výlet

Výlet za čertíky na Moravu

Když jsem si před pár měsíci přečetl nabídku Jiřího Šebely, z malého a mladého vinařství Dva duby, vyzkoušet si práce ve vinném sklepě nebo na vinici, neváhal jsem ani minutu. Zapsal jsem se na pár činností a abych tam nejel sám, tak jsem připsal i Kačenku. Jiří obratem vesele potvrdil, že až nastane patřičný čas, tak se ozve. A Kačenka se samou radostí rozplakala, jak ji dojala lákavá vyhlídka na zastřihávání vinice v zimním mrazivém počasí. K její smůle jsme se tomuto romantickému počasí vyhnuli a užili si naopak velmi příjemného jarního sluníčka.

Trať  Karlov - Svatovavřinecké

Trať Karlov - Svatovavřinecké

Vinařství Dva duby je mladé rodinné vinařství, které hospodaří na 3 hektarech vinic v okolí Dolních Kounic. Z běžného průměru se ovšem radikálně vyčleňuje neinvazivním přístupem k práci jak na vinohradě, tak ve sklepě. Ač se tím nikde nechlubí blikající reklamou, tak používá výhradně biodynamické postupy a preparáty. Na vinohradě nepoužívají ani měď, která je jinak povolená a využívaná u certifikovaných bio pěstitelů. Dále svá vína nenechávají zatřiďovat klasickým germánským systémem (založeným na cukernatosti vína), ale jen je označují jako Moravské zemské víno. Ve sklepě „nevylepšují” vína pomocí umělých kvasinek, ale nechávají je kvasit spontánně. Tento přístup vyžaduje ovšem o to pečlivější a poctivější práci na vinohradu a ve sklepě.

 Kdo nestříhal Vavřince, ten nikdy nestříhal vinnou révu…

Tak s touhle povzbuzující větou nás Jiří dovezl na vinohrad, dal nám rukavice a nůžky. V čem je jádro pudla, jsme s Kačenkou zjistili záhy. Vavřinec je totiž pěkná mrcha a pomocí úponků, které z něj vyrůstají, se přichytává ke všemu, co je v dosahu. Takže když ušmiknete větvičku Vavřince, tak musíte ještě 10× přestřihnout ony nezbedné úponky a nebo větvičku vyrvat a úponky přetrhat. Uznávám, že když nás potom dovezl na jinou viniční trať s Frankovkou, tak jsem si v duchu trošku zanadával. Ale stříhal jsem Vavřince a to mi už nikdo nevezme.

Keříky jsme zastříhávali tzv. na čertíka. Jde u způsob, který se nazývá „dvojitý Guyotův řez, na dva tažně a bez záložních čípků“. Občas k nám Jiří přiskočil s pilkou a kmínek seřízl tak, aby zůstala jen jedna hlava. Na fotkách můžete vidět, že po ostříháni zůstanou na kmínku dvě vyrůstající „větvičky” a keř připomíná čertíka. Na první fotce mrkněte  v popředí na zastřižený keř a níže koukněte, jak se Kačenka pouští do nového keře. Jde tam pěkně vidět, jak se Vavřinec přichytává úponkami k vodícím drátům.

 

Kačenka začíná zastřihávat další keř

Kačenka začíná zastřihávat další keř

 

Po praktickém cvičení následovala projížďka po okolí, návštěva kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích a prohlídka a ochutnávka vína ve sklepě. Pravda, poznámky jsem si zapomněl dělat a docela mě to mrzí, protože Jiřího povídání o víně doplněné ochutnáním vín v různém stavu hotovosti, byla poučná lekce z vinařství. Bohužel vzorků a informací bylo tolik, že se mi je nepodařilo dost dobře utřídit a uchovat 🙂 Potom jsme se pustili do ochutnání hotových  a již nalahvovaných vín. Dva duby dělají vína s archivačním potenciálem a před nalahvováním si pěkně dlouho poleží v sudech a do prodeje jdou až pár let po sklizni. Teď jsme pili vína ročníku 2008 a 2009. Jiří se zmiňoval o snaze udělat gastro řadu lahví určenou k rychlejšímu pití, ale podle všeho si také delší dobu pobude v sudu a „dopadne” stejně jako ostatní víno.

Ověřil jsem si také, jak moc ovlivňuje vůni a chuť vína použité sklenice. Kdo nevěří ať to zkusí a stejné víno si nalije do odlišných sklenic. Rozdíl jako Brno 🙂

Lekce řezu révy

Lekce řezu révy

Příště nás zde čekají zelené práce a lahvování. Kačenka se prý už moc těší. Vínu zdar!

 

Za pstruhy do Bělé

Malá vesnička Bělá (web) leží přibližně 20 kilometrů od Ostravy mezi Chuchelnou a Píští. K polským hranicím je to co by kamenem dohodil a z centra Ostravy se sem dostanete autobusem za 45 minut. Zajímavostí, která by vás sem měla nalákat, je pstruží farma umístěná nedaleko vesnice u lesa. Podle informací které jsem vyslechl z povídání jednoho ze zaměstnaných rybářů, je její historie starší více než 100 let. V současnosti je farma pro veřejnost otevřená v letní sezóně o víkendech a o státních svátcích. Můžete si zde pstruhy chytit sami na zapůjčenou udičku a nebo tuto práci svěřit rybářům, kteří vám rybky vyloví pomocí sítě.

Loví celá rodina

Bylo veselé sledovat příchozí rodinky ve svátečním oblečení, které se s pruty v ruce radostně pouštěli do lovu. A téměř dojemně vypadala scéna, kdy asi šestiletá holčička přihlížela nebohému konci právě vyloveného pstruha. Cestou z vesnice k farmě jsme potkali několik místních s úlovkem, který si nesli na sobotní oběd a dost jsem jim blízkost farmy záviděl a romanticky si představoval, jak sem každý víkend také chodím pro čerstvé úlovky. Bohužel, pokud se něco v distribuci ryb nezmění, budu odkázán na pravidelnou dávku sardinek v oleji a sem tam za nekřesťanské peníze zakoupenou chlazenou rybku v nějakém supermarketu.

Areál s cyklisty

Zde na farmě si pstruha můžete koupit za 130 korun za kilogram živé váhy. My si koupili dva pstruhy a celková cena byla 95 korun. V Albertu jsem za podobně velkého v akci dal 80 korun a po konci slevové akce ho prodávali za 120 korun. Cenový rozdíl je markantní, nehledě na čerstvost ryby.

Pečená rybka

Rybku si zde také můžete koupit již upečenou s chlebem a pár kousky rajčat a oschlého čínského salátu a kolečkem citrónu. Tu zeleninovou oblohu si mohli odpustit a raději citrón krájet na “měsíčky”, z kterých se dá šťáva vymačkat na rybu. Rybka byla ovšem upečená dobře, okmínovaná a osolená. Sice byla použita i nějaká směs grilovacího koření, nebyla ale dominantní a neudělala z ryby homogení ogrilovanou hmotu, u které nepoznáte, jestli je to ryba, hovězí nebo meloun. Koupili jsme si dvě takhle připravené ryby a cena za kus se pohybovala kolem 80 korun.

Pečená rybka a „obloha“

A co jsem se donesenými pstruhy provedl doma? Vykuchal je a oba kusy vyfiletoval a vykostil. První dva filety jsem potřel směsí soli a citrónu, přidal několik bylinek a osmažil na másle. Jako přílohu jsem ogriloval kolečka cukety, které jsem ještě krátce omočil v olivovém oleji a balsamikovém octu. Jednoduchá úprava, ale nechá vyniknout chuť čerstvého rybího masa.

Pstruzi duhoví

Filetování a vykostění rybky

Pinzetování nezbedných zapomenutých kostí

Dva připravené filety ze pstruha

Pstruzi na talíři s grilovanou cuketou