Štítek: Ostrava

Narozeniny na hradbách

Ostrava je gastronomicky stále zanedbané místo na mapě republiky. Dobrých souřadnic (využívám prostředků Scuku) se najde pomálu a u některých z nich jsou reference občas rozporuplné. Z těchto důvodů mívám nepříjemné pocity nejistoty při návštěvě ještě nevyzkoušeného podniku. U restaurace Na hradbách jsem peněženku prohlídnul pro jistotu 3x, než jsem dal na několik internetových referencí a objednal zde stůl na jeden dvojnásobně narozeninový večer. S jistotou lze říct, že se jedná o nejdražší restauraci ve městě. Ovšem s pověstí neobyčejného zážitku, o kterém vám poví mnoho ostravanů. Sice zde většinou nikdy nejedli, ale podnik v pamětí mají a vřele doporučují. V centru umístěná restaurace byla nějaký čas uzavřená a znovu se hostům otevřela na podzim roku 2010. V propagačních materiálech se prezentují jako zážitková restaurace s možností cateringových služeb, nákupu vína a poradenství při jeho výběru.

Návštěvu jsme si rezervovali pro dva na jeden z srpnových čtvrtečních večerů. Z venku se restaurace tváří skromně a jednoduše,  celkově působí čistým a udržovaným vzhledem, který bohužel nebývá běžným standardem. Nejednou jsem musel v Ostravě před vchodem do restaurace přeskakovat skleněné střepy. Vnitřní prostory podniku jsou malé, a skládají se jen z hlavní místnosti se stoly pro asi 20 hostů a malého prostoru s barem. Styl restaurace je klasický, spíše konzervativní a místnost je vyzdobena stojany s lahvemi od vína. Zkrátka malá a útulná restaurace.

Sušená šunka a kuskus

Téměř celou dobu jsme byli v restauraci sami. To není úplně ideální stav, který by těšil majitele. A my jsme byli ochuzeni o pohled na kmitajícího číšníka mezi jednotlivými stoly. Na druhou stranu se mohl věnovat jen nám a jídla přistávala na stole v rychlém sledu.

K menším zmatkům došlo na začátku při výběru jídla. Měli jsme dopředu z jejich webových stránek zájem o degustační menu, které tam měli uvedené. Číšník nás ale vylekal, že těch menu je víc a že neví které z webových stránek chceme. Měli tam jen jedno jediné. Nakonec našel letáček s jedním menu a naštěstí právě s tím, které jsme chtěli. Potěšil nás informací, že si můžeme vybrat více jídel ze stálého jídelního lístku a kuchař nám je připraví ve zmenšených porcích. Volba ale padla na degustační set, který jsme našli na internetu. K pití jsme si objednali čistou neperlivou vodu Acqua Panna v 0,7l láhvy a Riesling 2007 z Dobré vinice (zde) . Ceny vína mi přijdou velmi příznivé. Rozhodně se nejedná o 300% a vyšší marže, na které lze často v restauracích narazit.

Hovězí carpaccio

První dva pokrmy které přistály na našem stolu, byly drobné pozornosti z kuchyně. Jednalo se o domácí pečivo s mističkami se sádlem a máslem a sušená šunka s bylinkami ochuceným kuskusem. Kus kus byl připraven velmi dobře, byl nadýchaný a jemný. V chuti jsem zaregistroval bazalku. Po tomto rozjezdu začala na stole přistávat již jídla z degustačního lístku.

  1. Hovězí carpaccio s parmazánem. Hodně povedený start. Sice se podle mě nejedná o pokrm, který bych čekal na degustačním menu, neb je dostanete pomalu i v nádražních špeluňkách. Ovšem provedení bylo prvotřídní. Osobně si myslím, že lepší jsem ještě nejedl.
  2. Karotkový krém s dýňovým olejem. Jednoduchá, krémová a chuťově hlaďoučká polévka. Barva mi přišla moc tmavá, ale jinak hodně povedené.
  3. Krevety a avokádový tartar. Tartar byl hodně jemný a přišlo mi, že dohromady s těmi krevetami to ne úplně funguje. Každopádně si zpětně vybavuji jen to avokádo.
  4. Mořský vlk s grilovanou zeleninou. Jednoduché a geniální jídlo. Hlavně zelenina mě bavila moc. Takhle kdyby dělali rybky v běžných restauracích, tak naši rybáři nemají problémy s obživou.
  5. Jelení hřbet s blanžírované kaštany a škvarkovým pyré. Obsluha se v tuto chvíli vyšvihla a jelení hřbet nám ukázkově přímo u stolu oflambovala. Bylo to parádní plamené vystoupení. Bohužel se začalo ukazovat, že pojíst na začátku čerstvého pečiva a sušené šunky nebyl úplně nejlepší nápad. Žaludek už nám pomalu říkal stop. Takže ve chvíli, kdy číšník odklopil ze dvojice talířů gloše a my uviděli poctivé hromádky škvarkového pyré, jsme si nestačil otírat pot z čela a povolovat si kalhoty. Jelen byl ale fajn, poctivě připravený na medium-rare.
  6. Čokoládové suflé a vanilková zmzlina. Naštěstí mezi jelenem a dezertem byla menší a si 10 minutová prodleva a stihli jsme si předchozí pokrmy v břiše urovnat. Je škoda že suflé poctivě nevyběhlo, a v mističce se před námi krčilo. Chuťově a vnitřní žhavou tekutostí bylo ale vynikající a s evidentně domácí zmrzlinou nás dokonale přibilo ke křeslům.
Nakonec jsem si ještě kvůli dobrému trávení dal štamprdličku slivovice a před odchodem nám číšník donesl po panáku koňaku. Cesta domů byla těžká, ale veselá a spokojená. Celkový dojem na mě restaurace udělal moc dobrý, jen je škoda, že se na degustačním menu kuchař více nevyřádil a sestavil je z velmi konzervativních chodů. Každopádně už vím, kde se v Ostravě nejlépe vaří.

Mořský vlk a grilovaná zelenina

 

Více fotografií naleznete zde.