Rubrika: Kultura

Výlet za čertíky na Moravu

Když jsem si před pár měsíci přečetl nabídku Jiřího Šebely, z malého a mladého vinařství Dva duby, vyzkoušet si práce ve vinném sklepě nebo na vinici, neváhal jsem ani minutu. Zapsal jsem se na pár činností a abych tam nejel sám, tak jsem připsal i Kačenku. Jiří obratem vesele potvrdil, že až nastane patřičný čas, tak se ozve. A Kačenka se samou radostí rozplakala, jak ji dojala lákavá vyhlídka na zastřihávání vinice v zimním mrazivém počasí. K její smůle jsme se tomuto romantickému počasí vyhnuli a užili si naopak velmi příjemného jarního sluníčka.

Trať  Karlov - Svatovavřinecké

Trať Karlov - Svatovavřinecké

Vinařství Dva duby je mladé rodinné vinařství, které hospodaří na 3 hektarech vinic v okolí Dolních Kounic. Z běžného průměru se ovšem radikálně vyčleňuje neinvazivním přístupem k práci jak na vinohradě, tak ve sklepě. Ač se tím nikde nechlubí blikající reklamou, tak používá výhradně biodynamické postupy a preparáty. Na vinohradě nepoužívají ani měď, která je jinak povolená a využívaná u certifikovaných bio pěstitelů. Dále svá vína nenechávají zatřiďovat klasickým germánským systémem (založeným na cukernatosti vína), ale jen je označují jako Moravské zemské víno. Ve sklepě „nevylepšují” vína pomocí umělých kvasinek, ale nechávají je kvasit spontánně. Tento přístup vyžaduje ovšem o to pečlivější a poctivější práci na vinohradu a ve sklepě.

 Kdo nestříhal Vavřince, ten nikdy nestříhal vinnou révu…

Tak s touhle povzbuzující větou nás Jiří dovezl na vinohrad, dal nám rukavice a nůžky. V čem je jádro pudla, jsme s Kačenkou zjistili záhy. Vavřinec je totiž pěkná mrcha a pomocí úponků, které z něj vyrůstají, se přichytává ke všemu, co je v dosahu. Takže když ušmiknete větvičku Vavřince, tak musíte ještě 10× přestřihnout ony nezbedné úponky a nebo větvičku vyrvat a úponky přetrhat. Uznávám, že když nás potom dovezl na jinou viniční trať s Frankovkou, tak jsem si v duchu trošku zanadával. Ale stříhal jsem Vavřince a to mi už nikdo nevezme.

Keříky jsme zastříhávali tzv. na čertíka. Jde u způsob, který se nazývá „dvojitý Guyotův řez, na dva tažně a bez záložních čípků“. Občas k nám Jiří přiskočil s pilkou a kmínek seřízl tak, aby zůstala jen jedna hlava. Na fotkách můžete vidět, že po ostříháni zůstanou na kmínku dvě vyrůstající „větvičky” a keř připomíná čertíka. Na první fotce mrkněte  v popředí na zastřižený keř a níže koukněte, jak se Kačenka pouští do nového keře. Jde tam pěkně vidět, jak se Vavřinec přichytává úponkami k vodícím drátům.

 

Kačenka začíná zastřihávat další keř

Kačenka začíná zastřihávat další keř

 

Po praktickém cvičení následovala projížďka po okolí, návštěva kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích a prohlídka a ochutnávka vína ve sklepě. Pravda, poznámky jsem si zapomněl dělat a docela mě to mrzí, protože Jiřího povídání o víně doplněné ochutnáním vín v různém stavu hotovosti, byla poučná lekce z vinařství. Bohužel vzorků a informací bylo tolik, že se mi je nepodařilo dost dobře utřídit a uchovat 🙂 Potom jsme se pustili do ochutnání hotových  a již nalahvovaných vín. Dva duby dělají vína s archivačním potenciálem a před nalahvováním si pěkně dlouho poleží v sudech a do prodeje jdou až pár let po sklizni. Teď jsme pili vína ročníku 2008 a 2009. Jiří se zmiňoval o snaze udělat gastro řadu lahví určenou k rychlejšímu pití, ale podle všeho si také delší dobu pobude v sudu a „dopadne” stejně jako ostatní víno.

Ověřil jsem si také, jak moc ovlivňuje vůni a chuť vína použité sklenice. Kdo nevěří ať to zkusí a stejné víno si nalije do odlišných sklenic. Rozdíl jako Brno 🙂

Lekce řezu révy

Lekce řezu révy

Příště nás zde čekají zelené práce a lahvování. Kačenka se prý už moc těší. Vínu zdar!

 

Kávový kurz v Cup Up

Tak jsme byli s Kačenkou kávově proškoleni. Role lektorky se ujala Terezka Balá a snažila se během jednoho sobotního odpoledne ve Vinohradské kavárně Cup Up do naší desetičlenné skupinky dostat co nejvíce informací o kávě. Nevím jak ostatní, ale já jsem z kurzu odcházel nadšený, ale s postupující a zesilující deziluzí o naší kávové kultuře. Když vám někdo vysvětlí a ukáže základní pravidla přípravy kávy, pustí vás k mašině a vy z fleku vyšvihnete dva šálky lepší, než které dostanete v 90% kaváren a restaurací, musíte začít řvát. Proč to nejde jinde?

Tereza připravuje espresso

Tereza připravuje espresso

Během kurzu nám Tereza nejdříve popsala trochu teorie o pěstování kávy, jejím zpracování a distribuci. Věděli jste, že Robusta se správně jmenuje Canephora? Že kvalitnější kávy rostou ve větších nadmořských výškách a mají obecně méně kofeinu? Že máme 3 základní druhy zpracování kávy (suchá metoda, honey metoda a promytá «mokrá» metoda)? Nebo, že v severských zemích praží kávu méně, než na jihu a díky tomu pijí kávu s větší aciditou?

Moje první capucciono

Moje první capucciono

Po teoretickém úvodu se Tereza postavila za stroj na espresso a vytvořila pár šálků espressa, cappuccina, různých variací kávy a našlehaného mléka. Všechny základní nápoje stály na espressu a do hladké mikropěny našlehaném mléku. Potom jsme se u stroje vystřídali postupně my, aspiranti kávového umění a řemesla. Musím říct, že udělat espresso potažmo cappuccino není těžké, ale chce to dodržet několik zásad a v případě latte artu na cappuccinu pár hodin cviku a vypilovat si nějaký pěkný obrazec. Nám se většinou “podařil” na mléčné pěně maximálně hnědý flek (Až na Kačenku, která dvakrát vystřihla srdíčko. Prý srdíčko, ale já si myslím, že to byla řepa). Ale i tak se jednalo o parádní cappuccino, které určitě bylo lepší, než český nadstandard.

Kačenčiny řepné srdéčka

Kačenčiny řepné srdéčka

Efektně vypadalo porovnání espressa, amerického espressa a českého rybníku. Tereza nám na tomto srovnání ukázala nezastupitelnost správně připraveného espressa, které buď pijeme samotné a nebo se stává základem pro další nápoje. Pravidla pro espresso jsou jednoduché: přibližně 7-10 gramů kávy, přibližně 25 sekundová extrakce a výsledkem je nápoj o objemu asi 30ml. Ale v kolika podnicích takovou kávu dostanete? Ha! Ale vraťme se k demontrativnímu porovnání espressa, amerického espresssa a českého rybníku. Tedy kávy, která z přístroje teče nad 30ml a 25 sekund (+-autobus). Americké espresso je běžné espresso dolité horkou vodou na větší objem. Výsledek? Po ochutnání přeextrahovaného českého bazénu, plného hnusné hořké vody, musí dojít každému, že v naší kávové kultuře je něco špatně. A doporučení? Pokud chcete větší objem espressa, nechte si připravit klasické espresso a nebojte si ho dolít horkou vodou. A nebo čtěte dál…

Porovnání amerického espressa a českého rybníku

Porovnání amerického espressa a českého rybníku

Následovala povedená svačinka a ukázka přípravy kávy, která je vhodnější pro domácí přípravu a pro přípravu kávy ve větším objemu, než je malý espresso šálek. Pokud plánujete nákup nějakého espresso verglu domů, tak se 2x rozmyslete. Raději invstujte do mlýnku kávy, kupte si mocca konvičku, french press, překapávač,… a to co vám zůstane vražte do čerstvé, zrnkové kávy z lokální pražírny. Alfou a omegou je mít čerstvě pomletou kávu (obecně u těchto metod 60 gramů na litr nápoje) a omezený čas extrakce (mezi 2 a 4 minutami), který jí poskytnete. Pokud nic nezanedbáte, dostanete lahodný nápoj, o kterém nikdo nemůže říct že je hořký a hnusný.

Chemex

Chemex

My jsme si na kurzu ošahali 4 alternativní metody. 3 byly varianty na překapávanou kávu a jednalo se o Hario, Chemex a Clever dipper. Ve všech případech probíhá extrakce v papírovém filtru. Čtvrtou metodou byl Aeropress. Vynález a výrobek hračkářské firmy, který vypadá jako přerostlá injekční stříkačka a do extrakce přidává další faktor v podobě tlaku.

Čistím portafilter

Čistím portafilter

Nakonec jsme si mohli ještě jednotlivé metody dosytosti vyzkoušet a osahat a pak se vydat ven, do zimy a do pralesa otázek, jestli si ještě někdy a někde dáme kávu. Za sebe musím říct, že od té doby jsem zatím měl kávu jen svoji domácí, kterou si připravím sám a mám nad ní kontrolu. V Ostravě s klidným srdcem můžu jít jen do kavárny Ostravanka shop, kde vím jakou kávu piji a vím, že s její přípravou zde nemají větší problémy. Za poslední dva roky, během kterých jsem zde mohl být asi na 100 návštěvách, mi nechutnala zdejší káva maximálně 2x, 3x.

Kačenka v akci

Kačenka v akci

 

Rekapitulace:

  • Espresso je káva připravená přibližně z 7 až 10 gramů jemně pomletého zrna. Extrakce probíhá asi 25 vteřin a neměla by přesáhnout 30 vteřin. Výsledný objem je 25ml až 30 ml. Na povrchu musí být kompaktní jemná pěna barvy lískového oříšku tzv. creama.
  • Cappuccino je nápoj připravený z esspressa, mléka a mléka vyšlehaného do mikropěny. Mikropěna by měla být hladká, lesklá, bez bublin a “šampónových kopečků a pohoří”. Její teplota nesmí překročit 70°C.  Při vyšší teplotě se mléko začíná pálit. Mikropěna by měla být na cappuccinu vysoká kolem 2 centimetrů. Součástí cappuccina může být latte art, tedy obrázek vytvořený při nalévání mléka a mikropěny do espressa, případně následně dotvořený různými technikami. Latte art by ale neměl měnit chuť nápoje a proto se vyhněte podnikům, kde kávu posypávají např. skořicí.
  • Domů si nekoupíme automatický stroj na espresso, ale pořídíme si mlýnek na kávu, vhodný přístroj pro alternativní přípravu kávy a čerstvě praženou kávu z lokální pražírny.

Hudební rekapitulace roku 2011

Ani tentokrát jsem to nevydržel a na začátku roku jsem splácal výběr 10 alb, která mě minulý rok nejvíce zaujala. S výběrem jsem se moc nepáral a řazení je více méně náhodné. Tedy pseudonáhodné, procházel jsem kolekci v přehrávači Amarok, kde mám hudbu seřazenou primárně podle stylu. Takže začneme ambientem a skončíme sountrackem k Malé mořské víle. Enjoy the silence!

Tim Hecker – Ravedeath, 1972

Liturgy – Aesthethica

Jamie Wood – Mirrorwriting

SubRosa – No Help For The Mighty One

Tropic of cancer – Be brave 10”

John Maus – We Must Become The Pitiless Censors Of Ourselves

Yacht – Shangi-la

We made god – It’s getting colder

Sichelstein – Sichelstein

Zdeněk Liška – Malá mořská víla

Deštivé týpí

Po návratu z letošního ročníku festivalu Creepy Teepee, jsem po nutné asi 3 hodinové rekonstrukci těla a rozvzpomínání si na nejasné okamžiky z noci přepadl obavám o další ročník. Je jisté, že počet návštěvníků nebyl tak velký, jak by si pořadatelé přáli. Osobně jsem to odhadl tak na 500 platících lidí. Bylo by smutné přijít o tenhle festival, který jako jediný u nás klade důraz na dramaturgii a při jeho návštěvě neutrpíte pohledem na Kosheen,  Tatabojs nebo Divokého billa.

Největší změnou oproti předcházejícím ročníkům bylo přesunutí akce z jezuitské koleje do prostor prázdného pivovaru. Důvod změny místa byl docela dost mediálně propraný (viz. třeba zde). Velkým plusem se v tomhle deštivém počasí ukázala velká hala, v které se nacházel bar, proběhly zde nějaké workshopy a afterparty. Tato hala dávala účastníkům jistotu suchého a teplého místa.

Z vystupujících mě nejvíce zaujala kapela Yacht, při jejímž vystoupení se mi do hlavy dost draly asociace na Siouxsie and the banshees a dost jsem se bavil hodně nerdovským vzhledem kytaristy. Parádně zahrál Jef Barbara, bohužel silně pršelo. Ale i tak mu to slušelo mnohem víc, než před pár dny v Ostravě ve Fiestě. Dále byl super The Terror Pigeon Dance Revolt!, který hrál mezi lidma v hale a do rytmu nejen tancoval, ale i svítil barevnýma světýlkama.

Dream boat

Dream boat

Yacht

OWLS ARE NOT WHAT THEY SEEM

Pár dalších fotek mám ještě u sebe na Google+.