Archivy: Březen 2012

Domácí pěstírna chilli – leden až březen

Rostou!!! Po několika plonkovejch letech jsem se vrátil k pěstování chilli. Díky ostravské chilli královně Efce (zde a zde) jsem se dostal ke spoustě semínek a mohl se koncem ledna pustit do klíčení.
Ring of fire

Ring of fire

Fáze nultá: semínka

  • Sibiřské domácí chilli. Často se vyskytuje pod německým jménem Sibirischer Hauspaprika, případně pod zkratkou SHP. Rostlina zvládá dobře špatné sluneční podmínky a je tedy vhodná například pro domácí pěstování na severních stranách bytů. Bohužel není mrazuvzdorná.
  • Bolivijská duha (Boliwian rainbow). Jedná se o malou rostlinku, která plodí velmi pěkné malé papričky různých barev. Často je pěstována jako dekorativní rostlina.
  • Jalapeño. Velmi oblíbené papričky, které se dají běžně koupit v obchodech. Zralé mají červenou barvu, ale častěji se sklízí již zelené.
  • Hungarian hot wax. Středně pálivé papriky, které dorůstají přibližně 12 centimetrů a barvu mění v průběhu dozrávání od světle žlutých tónů k světle červené barvě.
  • Demon red. Jedná se o velmi ostrou chilli papričku (30 000 – 50 000 SHU). Její plody dorůstají 6 centimetrů a dozrávají do červené barvy.
  • Ring of fire. Velmi ostrá odrůda, která plodí dlouhé papriky podobné rohu. Ostrost dosahuje až 80 000 SHU.
  • Cheirosa brasil. Zde se nechám překvapit, protože jsem nenašel žádné informace.
  • Little blue. Nádherná dekorativní rostlinka s malými fialovými plody.

Fáze první: klíčení

Po Internetech se povaluje spousta rad, jak dosáhnout co nejlepší klíčivosti semínek. Někteří semínka namáčejí do černého čaje, jiní používají všelijaké moderní přípravky. Já se na experimenty vyprdnul, použil plastové talířky, ubrousky a igelitové sáčky a dosáhl klíčivosti přes 80%. Věřím, že kdybych počkal ještě nějaký ten den, úspěšnost by atakovala 90%. Do plastového talířku jsem na dno rozprostřel ubrousek, navlhčil ho a na něj jsem rozhodil semínka. Pěkně na každou půlku jeden druh. Talířek jsem strčil do igelitu, který zamezuje rychlému vysychání a dal jej na okno. Je dobré do sáčku udělat pár otvorů a nechat jej dýchat. Také je rozumné si semínka označit jmény, ať víte  co vám za pár měsíců vyroste a co ideálně i sklidíte. Budete mezi laiky vypadat více cool, než s anonymními chilli papričkami.

Klíčící semínka

Klíčící semínka

Fáze druhá: kam s klíčky

Jakmile se objevily první klíčky, zaběhl jsem do kaufu pro hlínu, vyhrabal pár květináčů v kumbálku a další si vyrobil z tetrapacků od mléka. Poprvé jsem si donesl substrát pro řízkování zeleniny a pokojových rostlin a podruhé jsem si donesl nějakou „noname” hlínu, co Hornbach prodává po 10 korunách za igelitovou tašku. Jednou týdně jsem zaléval rostlinky startovacím kristalonem. Rozhodně doporučuji papričky moc nepřelévat.  Pokud se vám podle fotografie níže zdá, že je zde málo zeminy, tak máte pravdu. A to z důvodu, že jsem rostlinky chtěl po pár týdnech přesazovat do větších květináčů.

Sazeničky

Sazeničky

Po dvou měsících růstu jsou rostlinky asi 20 centimetrů veliké. Některé rostou o poznání rychleji, ale není to použitou zeminou. Trošku jsem se bál o kvalitu té „noname” hlíny, ale nepozoruji žádnou korelaci mezi použitou zeminou a velikostí rostlinky.

Chilli rostlinky

Chilli rostlinky

http://evelin-chilli.blogspot.com/

http://www.chilliweb.cz/

Výlet za čertíky na Moravu

Když jsem si před pár měsíci přečetl nabídku Jiřího Šebely, z malého a mladého vinařství Dva duby, vyzkoušet si práce ve vinném sklepě nebo na vinici, neváhal jsem ani minutu. Zapsal jsem se na pár činností a abych tam nejel sám, tak jsem připsal i Kačenku. Jiří obratem vesele potvrdil, že až nastane patřičný čas, tak se ozve. A Kačenka se samou radostí rozplakala, jak ji dojala lákavá vyhlídka na zastřihávání vinice v zimním mrazivém počasí. K její smůle jsme se tomuto romantickému počasí vyhnuli a užili si naopak velmi příjemného jarního sluníčka.

Trať  Karlov - Svatovavřinecké

Trať Karlov - Svatovavřinecké

Vinařství Dva duby je mladé rodinné vinařství, které hospodaří na 3 hektarech vinic v okolí Dolních Kounic. Z běžného průměru se ovšem radikálně vyčleňuje neinvazivním přístupem k práci jak na vinohradě, tak ve sklepě. Ač se tím nikde nechlubí blikající reklamou, tak používá výhradně biodynamické postupy a preparáty. Na vinohradě nepoužívají ani měď, která je jinak povolená a využívaná u certifikovaných bio pěstitelů. Dále svá vína nenechávají zatřiďovat klasickým germánským systémem (založeným na cukernatosti vína), ale jen je označují jako Moravské zemské víno. Ve sklepě „nevylepšují” vína pomocí umělých kvasinek, ale nechávají je kvasit spontánně. Tento přístup vyžaduje ovšem o to pečlivější a poctivější práci na vinohradu a ve sklepě.

 Kdo nestříhal Vavřince, ten nikdy nestříhal vinnou révu…

Tak s touhle povzbuzující větou nás Jiří dovezl na vinohrad, dal nám rukavice a nůžky. V čem je jádro pudla, jsme s Kačenkou zjistili záhy. Vavřinec je totiž pěkná mrcha a pomocí úponků, které z něj vyrůstají, se přichytává ke všemu, co je v dosahu. Takže když ušmiknete větvičku Vavřince, tak musíte ještě 10× přestřihnout ony nezbedné úponky a nebo větvičku vyrvat a úponky přetrhat. Uznávám, že když nás potom dovezl na jinou viniční trať s Frankovkou, tak jsem si v duchu trošku zanadával. Ale stříhal jsem Vavřince a to mi už nikdo nevezme.

Keříky jsme zastříhávali tzv. na čertíka. Jde u způsob, který se nazývá „dvojitý Guyotův řez, na dva tažně a bez záložních čípků“. Občas k nám Jiří přiskočil s pilkou a kmínek seřízl tak, aby zůstala jen jedna hlava. Na fotkách můžete vidět, že po ostříháni zůstanou na kmínku dvě vyrůstající „větvičky” a keř připomíná čertíka. Na první fotce mrkněte  v popředí na zastřižený keř a níže koukněte, jak se Kačenka pouští do nového keře. Jde tam pěkně vidět, jak se Vavřinec přichytává úponkami k vodícím drátům.

 

Kačenka začíná zastřihávat další keř

Kačenka začíná zastřihávat další keř

 

Po praktickém cvičení následovala projížďka po okolí, návštěva kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích a prohlídka a ochutnávka vína ve sklepě. Pravda, poznámky jsem si zapomněl dělat a docela mě to mrzí, protože Jiřího povídání o víně doplněné ochutnáním vín v různém stavu hotovosti, byla poučná lekce z vinařství. Bohužel vzorků a informací bylo tolik, že se mi je nepodařilo dost dobře utřídit a uchovat 🙂 Potom jsme se pustili do ochutnání hotových  a již nalahvovaných vín. Dva duby dělají vína s archivačním potenciálem a před nalahvováním si pěkně dlouho poleží v sudech a do prodeje jdou až pár let po sklizni. Teď jsme pili vína ročníku 2008 a 2009. Jiří se zmiňoval o snaze udělat gastro řadu lahví určenou k rychlejšímu pití, ale podle všeho si také delší dobu pobude v sudu a „dopadne” stejně jako ostatní víno.

Ověřil jsem si také, jak moc ovlivňuje vůni a chuť vína použité sklenice. Kdo nevěří ať to zkusí a stejné víno si nalije do odlišných sklenic. Rozdíl jako Brno 🙂

Lekce řezu révy

Lekce řezu révy

Příště nás zde čekají zelené práce a lahvování. Kačenka se prý už moc těší. Vínu zdar!